21. 11. 2011
Zelení připravili pro vládnoucí politiky recept na léčbu zdraví škodlivého českého ovzduší. Ve většině velkých měst stojí za zhoršeným vzduchem intenzivní automobilová doprava založená na spalování benzínu a nafty. Na venkově jsou významným zdrojem lokální topeniště spalující nevhodné palivo, v průmyslových oblastech na severu Moravy jsou převažujícími viníky zastaralé průmyslové podniky.
„Nastal čas připustit si, že ovzduší v Praze a dalších historických městech devastuje masový automobilismus. Základem očisty pražského ovzduší je přísná racionální a trvalá regulace osobní automobilové dopravy. Přestože se na postu pražského primátora střídají samí lékaři (titul MUDr. má Pavel Bém i Bohuslav Svoboda), ke zdravotním rizikům vyplývajícím z nadměrné automobilové dopravy jsou slepí,“ říká člen vedení pražských zelených Petr Vilgus.
Bývalý pražský radní pro životní prostředí a předseda zelených v hlavním městě Petr Štěpánek shrnuje zelený recept na čistší vzduch: „Snížení rychlosti, zavedení mýta a nízkoemisních zón musí jít ruku v ruce s robustní podporou veřejné dopravy a rozvojem zelených ploch. Ochranu ovzduší však nevyřeší jen obce. Stát musí vymáhat dodržování zákonných limitů znečištění, motivovat k výrobě energie z obnovitelných zdrojů a přesunout konečně kamiony na koleje. Sedm zelených kroků k čistějšímu vzduchu neznamená jen stop devastaci našeho zdraví, ale taky ekonomickou příležitost a nová pracovní místa.“
Příloha: Sedm opatření pro zdraví i ekonomiku
1. MÝTO NEBO PARKOVACÍ ZÓNA A TEMPO 30: Zaveďte regulaci vjezdu do širšího centra (kompaktní městské zástavby) buď formou zpoplatněného vjezdu nebo kombinací přísné parkovací zóny společně s rychlostní zónou Tempo 30. Takto dopravně zklidněné centrum nebude lákat projíždějící automobilisty. Cílem není auta z center měst zcela vytlačit, ale jejich počet podstatně snížit.
2. NÍZKOEMISNÍ ZÓNY: Zaveďte po vzoru Německa a dalších vyspělých západních zemí nízkoemisní zóny (Umweltzone, Low Emission Zone), která zakáže vjezd „špinavých“ aut do centra. V ČR je toto opatření ještě naléhavější než na Západě, protože český vozový park je výrazně zastaralejší. Příslušný zákon existuje a obce mohou zóny vyhlásit už pro příští inverzní sezónu.
3. PODPORA VEŘEJNÉ DOPRAVY: Je třeba, aby politici vlastním příkladem a činy deklarovali, že zodpovědný obyvatel města se dopravuje veřejnou dopravou, pěšky nebo na kole. Nejen během zvýšeného znečištění ovzduší, ale celoročně. Místo vnitroměstských dálnic je třeba podpořit metro, tramvaje, autobusy a příměstské vlaky.
4. KAMIONY NA KOLEJE: Je nutné, aby co největší procento nákladní dopravy využívalo ekologičtější železnici. Toho lze dosáhnout jak regulací silniční přepravy, tak státní podporou na výstavbu překladišť a modernizaci tratí.
5. STROMY V ULICÍCH I V KRAJINĚ: Stromy a trvalé travní porosty, tramvajové pásy pokryté trávou nebo sukulenty fungují jako přirozený filtr znečištění. Je nezbytné přistoupit k masivní výsadbě uličních stromořadí i k plošnému ozelenění české krajiny. Praha a další velká města potřebují na svém okraji zelený lesní prstenec.
6. OBNOVITELNÉ ZDROJE A ENERGETICKÉ ÚSPORY: Část znečištění pochází z lokálních topenišť. Je třeba na základě státní regulace a cílené finanční podpory zavádět do nejvíce znečištěných oblastí obnovitelné zdroje energií jak na výrobu elektřiny, tak ohřev vody, zateplovat budovy a podporovat zavádění úsporných a ekologických technologií.
7. PŘÍSNOST NA PRŮMYSLOVÉ ZNEČIŠŤOVATELE: Stát se musí rozhodnout, jestli upřednostní zdraví obyvatel nebo růst HDP založený na energeticky náročném a „špinavém“ průmyslu, který poškozuje zdraví obyvatel ČR. Investice do obnovitelných zdrojů a energetických úspor navíc prokazatelně přinášejí i tvorbu nových a udržitelných pracovních míst. Zelená transformace českého průmyslu je nevyhnutelná. Čím dříve začne, o to méně bude nákladná.
