Odvolání starosty Štylera, aneb jak se Jižnímu Městu nedostává pozitivních hrdinů

29. 11. 2016

Ve středu 16. 11. odvolalo zastupitelstvo Prahy 11  starostu Jiřího Štylera (Hnutí pro Prahu 11). Ten tak následoval již dříve odvolaného místostarostu Ladislava Kose a radní Šárku Zdeňkovou (oba HPP11). Všichni zmiňovaní byli odvoláni hlasy svých do jara koaličních partnerů ANO, TOP 09 a opoziční ČSSD, KSČM a bývalých členů dnes v Praze 11 neexistující ODS. Z původně devítičlenné rady tak aktuálně zůstává šest členů.

Zorientovat se v celém sporu není úplně jednoduché. Všichni radniční aktéři vůči sobě nacházejí celou řadu výhrad. ANO a TOP 09 vyčítaly Hnutí neschopnost komunikovat a umožnit rozvoj Jižního Města, kdy HPP11 prosazovalo stavební uzávěru a všechny návrhy prý často nekompromisně shazovalo ze stolu. Z opačné strany HPP11 kritizovalo působení zástupců ANO a TOP 09 v akciových společnostech městské části, kde údajně prosazují zájmy akciových společností nad zájem městské části a také přílišnou benevolenci vůči developerům.

Jiří Štyler měl na první pohled dobré předpoklady být úspěšným starostou. Dlouhodobé aktivity na Jižním Městě včetně čtyřletého opozičního působení v zastupitelstvu představovaly dobrý vklad. Zdůrazňoval, že jeho cílem je zhodnocovat odkaz své rodiny, která koupila po 2. světové válce na starém Chodově pozemek a postavila dům. A v neposlední řadě se nebál říkat otevřeně své názory. Právě tyto vlastnosti mu však zlomily vaz. Radnici přebíral za nelehké situace, bohužel však po celou dobu starostování zůstával částečně v „opozičním módu“ a nekompromisně prosazoval své názory – ať již šlo o střety s opozicí, koaličními partnery, nebo třeba s magistrátem. V posledním období již dával přílišnou přímočarostí, prostořekostí a sebezahleděností zadarmo nahrávky na smeč svým oponentům, ať již šlo o zmínku o možném odtržení Jižního města od Prahy, umístění svého jména na památném kříži anebo dopisy představitelům Evropské unie. Přes všechny chyby však stále působil dojmem, že ze svého postu nehodlá obohacovat sebe ani své přátele na náš úkor.

HPP11 složené z řady osobností, které rozhodně zaslouží úctu, nutně ukázalo své slabiny. U některých osob to mohla být někdy nekompromisnost až přílišná, zbytečná tvrdost a neústupnost (které se ovšem naučili během nelehkého života v opozici), neobratnost, která vychází z nedostatku zkušeností a (přiznejme si to) i z nedostatku odstupu a pokory. Vedle nich se pak další „nováčci“ ANO a TOP 09 ukázali o poznání obratnější a pragmatičtější, se schopností dohodnout se i s těmi, proti nimž před dvěma roky volali do boje. Dobrá správa vyžaduje stabilitu a čitelnost, ani jedno z toho nám stávající radní a většina zastupitelstva nenabídli: vnášejí zmatek a chaos tam, kde se měl hledat kompromis. Pokud vyloučíme podezření na postranní zájmy či až do nebes vyrostlá ega, nedává přece smysl, aby se ti, kteří to s námi myslí opravdu dobře, nedokázali dohodnout na řešení.

Zatímco odvolání předchozích členů rady mohlo být do jisté míry bráno jako politická hra s cílem rozložit HPP11, odvoláním starosty Štylera nezbývá než udělat i následující krok – zvolit nové vedení Prahy 11. Je možné, že místní reprezentace ANO a TOP 09 předpokládala, že se podaří HPP11 rozštěpit na různé názorové skupiny, z nichž by část posléze podpořila sestavení nové rady. Tato varianta se však v současnosti nezdá být příliš pravděpodobná.

Bude tak zajímavé sledovat další kroky ANO a TOP 09, které se při sestavování nové rady neobejde bez podpory velmi problematických partnerů, ať jíž jde o:

a) kontroverzního bývalého starostu Mlejnského

b) ČSSD, která má mezi svými 4 zastupiteli nepravomocně odsouzeného člena za finanční zpronevěru

c) Tzv. „nezávislé zastupitele“, kteří přestali být členy ODS po zrušení místní problematické buňky

d) Zastupitele KSČM, mezi nimiž je i pan Hoffman, který za Mlejnského éry předsedal kontrolnímu výboru a nijak nepomáhal rozkrývat kroky tehdejší radnice, ke kterým tehdejší opozice vznášela jedno odůvodněné podezření za druhým.

V konečném důsledku jsou tak biti především obyvatelé Prahy 11, protože na pozadí konfliktů Jižní Město stagnuje.  Spory všech výše zmíněných aktérů rozhodnou až voliči v podzimních volbách 2018. My ale potřebujeme kompetentní a zodpovědné vedení. Osobní spory by měly jít stranou v zájmu obyvatel, podmínky dohody by měly být transparentní, aby nevzbuzovaly podezření a v konečném důsledku neprohlubovaly nedůvěru v politiku a demokracii jako takovou. I v našich jihoměstských žabomyších válkách jde vlastně o hodně. Doufejme, že si to zastupitelé včas uvědomí.