10. 5. 2012
Čtyři roky jste byl zastupitelem za Stranu zelených na Praze 11. Jak jste se dostal do politiky?
Do Strany zelených jsem vstoupil v roce 2000. Tehdy měla strana asi jen jedno procento voličů. I když jsem vlastně do té doby o zelených nevěděl skoro nic byli pro mě přijatelnější než ostatní pro mě zdiskreditované strany. V roce 2006, kdy byl předsedou Strany zelených Martin Bursík, se nám podařilo dostat se do zastupitelstva Praha 11. Čtyři roky jsem tak byl zastupitelem této městské části. Asi rok po volbách mě oslovili, zda bych nedělal uvolněného zastupitele. Měl jsem na starosti evropské fondy. Myslel jsem, že získávání peněz z Evropské unie je společným zájmem všech, bez ohledu na to, zda jsou v koalici, nebo v opozici. To jsem se ale mýlil. I když to dnes považuji za určitou politickou chybu, i tak bych na podobnou nabídku znovu kývl .
Tady na Jižním Městě jsou vztahy mezi místními politiky, hodně osobní. Takže mezi zastupiteli jde často víc o to, aby někdo někomu něco oplatil, než o obecný prospěch. Zájmy občanů tak jdou mnohdy do pozadí. Vyhrocená kampaň mezi ODS a současnou opozicí vygradovala dokonce až k některým kauzám, o kterých se psalo ve všech médiích. Například sledování některých politiků bezpečnostní agenturou ABL apod.
Myslíte si, že i to byl důvod, že se vám nepodařilo ve volbách v roce 2010 znovu dostat do zastupitelstva?
Samozřejmě, že ano. Bohužel jsme se v ostré politické kampani, vyhrocené novinovými články, kde na sebe ostatní politické strany házeli špínu, nedokázali prosadit. Nikoho v tu chvíli nezajímalo, že se nám třeba podařilo získat pro Prahu 11 téměř 200 milionů korun z fondů EU na naprosto apolitické projekty, jakými je zateplení škol, nebo regenerace veřejných prostranství. Tato témata se prostě dostala do pozadí.
Důležité pro mě však je, že jsme se kampaň snažili, na rozdíl od jiných, založit nekonfliktně, neútočili jsme na žádného politického konkurenta a raději jsme se snažili lidem vysvětlit, co se nám podařilo. Jasně jsme řekli, s čím a proč nesouhlasíme, a také jsme řekli, co chceme udělat v následujícím období. Takhle se podle mě má dělat komunální politika. V současné době pracuji jako projektový manažer a pracuji právě na projektech, které jsem ještě jako zastupitel pomáhal rozjíždět. Ale rozhodně to i přes volební neúspěch naší strany nevzdáváme a v dalších volbách se pokusíme znovu oslovit voliče.
Žhavým tématem v Praze 11 je zástavba volných ploch nebo třeba Trojmezí. Jak se k těmto problémům stavíte?
Trojmezí, které se rozkládá na hranicích městských částí Prahy 10, 11 a 15, láká developery už pěkných pár let. Pro obyvatele okolních sídlišť je přitom tato oblast často jediná možnost kontaktu s přírodou. Snahy o zastavění této lokality nejsou nové. Vše začalo asi před pěti lety, kdy se okolní městské části spojily a společně podaly podnět ke změně územního plánu. Vzhledem k tomu, že městské části nedodaly včas podklady pro projednávání tohoto návrhu, bylo projednávání celé změny odsunuto. Občas se objeví nějaký developer, který tu naplánuje třeba další „městkou část“ pro patnáct tisíc obyvatel. Sami městské části, ani pražský magistrát však neví, co by na Trojmezí mělo vzniknout. V tomto ohledu podle mě třeba Praha 11 selhala.
A jaké řešení navrhujete vy v případě Trojmezí?
My jsme si na rozdíl od jiných nechali zpracovat určitou architektonickou vizi, Ideální by bylo v Trojmezí vybudovat nový lesopark a zachovat tak zeleň.
Město zažilo velký stavební boom a i nadále se hodně staví byty a kanceláře, ale už nevyvažujeme o nějaké kompenzaci k přírodě. Což je špatně. Ono tu totiž nejde jen o to, že zmizí zeleň, ten problém je daleko závažnější. Např. na zabetonovaných místech se veškerá dešťová voda stáhne do kanálů, příroda tak přichází o vlhké mikroklima a vzduch je pak sušší. Přicházejí problémy s horší kvalitou ovzduší, alergiemi nebo neúnosných veder v období letních měsíců, jak jsou betonové plochy rozpálené sluncem. . Nerad bych, aby to znělo jakkoliv populisticky, ale to nejsou to žádné výmysly. v případě Trojmezí chápeme, že pozemky jsou v soukromém vlastnictví. Takže jsou dvě možnosti. Buď je město odkoupí, nebo se s vlastníky nějak dohodne. Dovedu si představit i částečné komerční využití. Třeba lesopark, jehož součástí by byla sportovní hala, kam by si občané Praha 11 mohli přijít odpočinout, zasportovat a zarelaxovat.
Radnice tento problém řeší už celých osm let, ale přitom hodně krátkodobě a hlavně bez výsledku. Plány se neustále mění. Je mi jasné, že kousek před volbami tam budou chtít vybudovat park. Po volbách se ale situace opět změní. To už tu bylo a dokud město jesně neřekne, co s trojmezím bude a nezačne podnikat náležité kroky, které k tomu budou směřovat, tak se to bude opakovat.
Trojmezí však není jedinou kauzou, která Prahu 11 pálí.
Jaké další máte třeba na mysli?
Pravda je, že Jižní Město není dostavěné a jsou zde plochy, které je vhodné z urbanistického hlediska dostavět. My se snažíme však ke konkrétním problémům přistupovat individuálně. Nehlásat falešné argumenty jen proto, abychom dostali lidi na svojí stranu.
Problémem začíná být narůstající doprava, nedaří se vyřešit problémy s parkováním Chybí také občanská vybavenost
Další kauzou je radniční zpravodaj Klíč. Nikdo do něj nemá přístup, jen vyvolení do něj mohou přispívat. Což rozhodně není dobré a je potřeba tuto nedostupnost časopisu pro veřejnost řešit. Občas sice vládnoucí ODS otiskne opozici nějaký článek ale je to naprosto nahodilé. Vždyť radniční zpravodaj je placen z kapes daňových poplatníků a měl by obsahovat názory všech politických stran, které jsou v Praze 11 aktivní
Je i něco pozitivního, za co byste naopak mohl vedení Prahy 11 pochválit?
Přes všechny neprůhledné věci, přes sledování politiků agenturou ABL, až přes novou kauzu s psanou diplomovou prací pana starosty se musí nechat, že Praha 11 přestala být jen noclehárnou pro lidi. Vybudovala se tu celá řada věcí. Myslím si, že mnoho lidí na Jižním městě ví, že pro ně Praha 11 něco dělá. Na druhou stranu se tu ale nepodařilo vybudovat důvěru lidí k radnici. Důvěra lidí k místním politikům je čím dál tím menší a to pokládám za velký problém. Ale není se čemu divit.
Co uděláte proto, abyste se do příštího zastupitelstva dostali?
Já myslím, že pozice zelených je už jasně daná. Je to samozřejmě ochrana životního prostředí, maximální otevřenost radnice a zastupitelstva vůči veřejnosti a vzhledem k mému působení v minulém volebním období i čerpání peněz z fondů Evropské unie. To velmi záleží na vývoji současné politické situace. Je evidentní, že musíme být více vidět a více slyšet a snažit se obsáhnout více problémů a kauz. Dokud ale budu předsedou zelených v Praze 11, nikdy od naší strany lidé neuslyší nepodložená obvinění, nikdy od nás neuslyší, že tihle dělají všechno špatně a my všechno dobře.
Takhle to přeci v životě není a nefunguje. Každý děláme chyby a většina věcí má své klady i zápory. Určitě se budeme věnovat všem kauzám, co doposud a budeme se snažit přibrat si i další a vnést do problémů a do zastupitelstva, byť v něm nejsme, trochu konstruktivního myšlení.
Voličům chci ukázat, co o jsme dokázali a co chceme dělat. Bez populistických gest a planých slibů.
